TEXTY PÍSNÍ

Hlava XXII

Hudba: Zdeněk Hrachový
Text: Vlasta Redl

^G Svět ^D kolem ^G nás ^C má ^Emi7 svůj pevný ^D řád,
^G má svo ^D ji hla ^G vu, ^C má i ^Emi7 svoji ^Ami patu,
^G jenže ^D ta ^G pata, ta ^C je nej ^Emi7 spíš A ^Ami chillo ^D va,
^G a že ^D ta hla ^G va, to je nej ^D spíš hlava dva ^G cet dva,
o lásce ví ^G se jen ^D tolik, že je ^G zrádná,
zato na ^C politiku je ^Emi7 každý ^Ami Cyril a Meto ^D děj,
ale nebýt ^G milenců, ^D tak není politi ^G ka žádná,
na světě byl by klid ^D a ticho v hospo ^G dě.

Můžeš se dočíst, kdo je nepřítel a kdo přítel,
kdo má být nenáviděn a kdo milován,
jako by neplatilo, co ví už každé dítě,
že svoje přátele si dělá každý sám,
války se vedly o nejrůznější věci,
o krásnou Helenu a o to, zda chleba s vínem či bez,
ale válčit o mír, to vážně už se příčí,
ať se člověk stydí, že ze stromu slez.

Nikdy jsem neměl chuť střelit si na člověka,
takhle z někoho si vystřelit, to spíš,
ale Yossariane, Bůh ví, co tě čeká,
až nad mou hlavou někdy poletíš,
milenci chodí po staletí po svých mezích
neznajíce traktorů a velkých idejí,
ale lásce rozorání mezí nezamezí,
bezmezně milovat, žít z planých nadějí.